Zdráhala: Potřebovali bychom více takových zápasů

V čem?
Celých šedesát minut hrála pořád stejnou házenou. Nenechala se ničím vykolejit. Ani naším vedením, ani svým. Bohužel pro nás se nepovedl začátek druhého poločasu. Ten vypadal téměř jako celý zápas v Rumunsku. Ztráceli jsme balony a oni nám dávali lehké góly.

V čem jste spatřoval zlepšení oproti prvnímu duelu?
Jednoznačně v obraně. Ještě nám sice nešlapala, jak by měla, ale už byla opravdu o hodně lepší. Kdybychom nedělali technické chyby, tak jsme s Resitou mohli hrát do poslední minuty o postup.

Skutečně tady ta šance byla?
Já myslím, že ano. Ze startu jsme je hned přehrávali o tři góly, měli jsme se ale pokusit o víc. Ale jak říkám, utekl nám začátek druhé půle.

Ale už v té první, jak jste naznačil, se dalo vytěžit více. Cítili jste to tak?
My jsme vedli na začátku o dva, tři góly, ale ten druhý poločas, to byl typický obrázek naší špatné hry. Pěkně jsme ubránili útok Resity, jenže ztratili balon v útoku. Pak jsme soupeře znovu ubránili, ale zase přišla ztráta balonu a s dalším trhákem už jsme se nestihli vrátit. Jenže je to o tom, abychom takových zápasů proti podobným soupeřům sehráli více.

Čili zkušenosti.
Přesně tak. Byl vidět obrovský rozdíl oproti prvnímu kolu, které jsme hráli s Lucemurčany. Já myslím, že ti nemají kvalitu ani na střed tabulky české ligy. Kdyby byly peníze na Ligu mistrů, šlo by všechno snáz. Měli bychom ve skupině garantováno pár zápasů s podobnými soupeři jako Resita a ta konfrontace se zahraničními hráči je pak pro mužstvo velice prospěná. Třeba v Rumunsku peníze jsou. První tři nebo čtyři týmy si do svých kádrů stáhnou takové kvalitní hráče, jaké má třeba Resita, a pak ten tým s každým zápasem roste. Je to prostě o zkušenostech. Kdybychom s nimi hrávali pravidelněji, tak to dneska vypadalo úplně jinak.

I přesto, že soupeř naháněl postavami svých hráčů víc než respekt?
No, je pravda, že rumunský tým je v tomhle specifický. Vlastně nemá v týmu snad jediného subtilnějšího hráče. Myslím, že někteří naši kluci se soupeřů asi trochu lekli, vždyť i křídla Resity měla pomalu přes metrák (úsměv).

Vám to ale problémy nedělalo...
Jsem zvyklý z německé bundesligy a vlastně i z reprezenatce na tyhle hráče. Třeba Filip Jícha je vyšší než všichni dnešní aktéři. Ale i tohle je o zvyku. Když pravidelně hrajete proti takovým soupeřům, tak si rychle přivyknete a pak už se vám ti hráči tak velcí a silní nezdají.

Jak se vůbec hraje proti tak silově založeným hráčům soupeře?
Dá se to. Fakt, že všichni Rumuni měli kolem sta kil, má i své výhody. S takovou náloží prostě nejde běhat celý zápas sem a tam. Posledních dvacet minut jsme je proto měli přehrát. Jenže hned v úvodu druhé půle jsme se dostali na minus čtyři góly, a to byla zásadní chyba. Aspoň, že jsme vyhráli. Pro diváky to mohl být pěkný zápas a lidi viděli, že bojujeme až do konce.

Rozhodli jste v posledních sekundách, což byl pravý opak vašeho posledního ligového zápasu v Plzni, je to tak?
Ano. Ten zápas v Plzni jsme skutečně prohráli až v závěru, ale měli jsme v nohách duel v Rumunsku a já nevím kolik najetých kilometrů. Vždyť jsme z Resity jeli zhruba 16 hodin. Přijeli jsme v neděli ráno, v pondělí byla regenerace a lehký trénink, v úterý zase lehký trénink a hned ve středu jsme jeli zase sedm hodin do Plzně. To člověku nepřidá. Já osobně jsem měl těžké nohy. Ale i tak jsme měli tu Plzeň zvládnout lépe. Vlastními chybami jsme se dostali pod tlak, a přestože jsme skoro celý zápas vedli, prohráli jsme o gól. Navíc ta poslední branka, kterou jsme v Plzni dostali, byla zbytečná. Takové góly bychom dostávat rozhodně neměli. Dneska to naštěstí bylo naopak a poprali jsme se alespoň o to cenné vítězství.