Do naší kabiny se vrátil vítězný duch
Pod druhém semifinálovém utkání poskytl náš brankář Tomáš Mrkva, který v něm spolu se svými spoluhráči předvedl výborný výkon, rozhovor deníku Právo. Přinášíme jej i pro vás.
Zápasy play off nejsou nikdy jednoznačné, hraje se na krev, rozhodují maličkosti. My jsme dokázali držet tempo celých šedesát minut, zatímco Dukla měla několik hluchých míst.
Kde se podle vás lámal chleba? Co bylo zlomovým okamžikem utkání?
Ten první zlom byl v prvním poločase, když jsme nedostali gól v oslabení a dvakrát skórovali. Druhým zlomem bylo, když můj parťák Kuba Lefan v půlce druhého poločasu chytil sedmičku. To nás hodně nakoplo a Duklu jsme už pak k ničemu nepustili.
První poločas hrála v útoku Dukla pasivně, vyčkávala. Jak se proti takovému způsobu hraje?
Bylo to hrozné. My jsme tak nějak tušili, že tohle bude Dukla chtít hrát. Nakonec jí to však nevydrželo a řekl bych, že se přizpůsobila našemu stylu hry, čehož jsme chtěli dosáhnout.
Také vy jste podal velmi dobrý výkon a jako obvykle byl oporou. Jste sám se sebou spokojený?
Obrana a gólman jsou spojené nádoby. Můj dnešní výkon byl odraz toho, jak šlapal celý tým. Vždy ale může být lépe, mohl jsem toho pochytat i více.
Pomohli vám diváci?
Měl jsem tajné přání, aby se hala zaplnila do posledního místečka a nakonec se to i stalo. Diváci byli úžasní, byli naším osmým hráčem. Moc bych jim chtěl poděkovat.
Po základní části jste byli za první Duklou až čtvrtí. Teď v semifinále play off vedete nad ní 2:0 na zápasy. Čím to podle vás je?
Play off je jiná soutěž, v kabině ožívá vítězný duch. Zatím to šlape a doufám, že to vydrží.
Je série téměř rozhodnuta? S čím pojedete v pondělí do Prahy?
I vedení 2:0 se dá otočit, proto v pondělí pojedeme do Prahy s tím, že nic není rozhodnuto a budeme šlapat tak, jako by to bylo 0:0. Poslední krok bývá často ten nejsložitější.
Je o vás známo, že mezi vaše speciality patří také sedmičky. Vedete si nějaké statistiky o hráčích kam rádi míří?
Trochu už vím, kam kdo hází. Ale řídit se podle toho moc nedá. Tak, jak já znám je, oni zase znají mě. Je to spíš psychická hra.
Kdo podle vás má z hráčů Dukly nejsilnější střelu?
Nejsilnější asi Horák. Ale nejhůře se mi chytají rány Poláška. Známe se odmala a víme, co ten druhý udělá. Pak je to o tom, co na koho ten druhý vymyslí.
