HCB Karviná
Rozhovory
čt 18.2.2016 | Martin Ruščin - Karvinský deník

Lubomír Veřmiřovský: Španělský systém je náročný, ale hodně pomůže

Karviná – Dlouhá léta působil ve Španělsku, zemi házené zaslíbené. Alespoň to tak před deseti lety platilo. Lubomír Veřmiřovský si momentálně dodělává trenérské béčko a v nové sezoně chce již v Olomouci začít studium nejvyšší trenérské licence A.

„Aktivní kariéra se chýlí ke konci a tohle je směr, kterým se chci ubírat," přikyvuje nejzkušenější hráč Karviné, v minulosti gólová ostrá spojka, která je ale na palubovce stále platná v obraně, jak dokazují zápasy Baníku v tomto roce.

Pořád se cítíte ve formě?
Právě, že už moc ne (smích). Zatím jen tak pomáhám, protože momentálně hrajeme vlastně jen na tři spojky a pro kluky je to pak na palubovce odlehčení a pomoc. Sám ale cítím, že už mě všechno daleko víc bolí. Potřeboval bych více času. I před lety jsem si potřeboval přidávat, třeba v posilovně, abych byl na hřišti platný, a to jsem byl výkonnostně někde jinde. Teď už to dost dobře nejde vzhledem k časovému vytížení a také to přichází samozřejmě s věkem. Roky člověk nezastaví.

Naposledy v Litovli jste zaznamenali málokdy vídaný poločas, v němž jste soupeři povolili jen čtyři branky. Je to novým způsobem obrany, který se snažíte praktikovat?
Hlavně jsme navázali na předešlé výkony s Jičínem a v poháru se Zubřím. Soustředíme se teď na náš posun co nejvýše a ano, v Litovli nám k tomu pomohl systém, kterým se snažíme a chceme hrát, ale také neskutečný Kuba Lefan v bráně, který nás poslední zápasy výrazně drží.

Vy jste dlouho působil ve Španělsku, takže můžete srovnávat. Jakou má podle vás teď extraliga kvalitu, třeba i směrem k nižším soutěžím ve Španělsku? A má větší kvalitu než před patnácti lety nebo je to opačně?
Je to spíš opačně, protože když jsem odcházel před lety do zahraničí já, tak našich kluků venku moc nebylo. Kdo šel ven, musel opravdu něco umět. Vybavuji si, že tenkrát v cizině působili snad jen Házl, Šuma a Filip, což byla neskutečná jména. A v naší lize zůstávali nejlepší hráči. Když jsem začínal v Kopřivnici, mohl jsem se učit od takových borců, jako byli Krčmář, Raška nebo Jiránek. Česká liga prostě měla obrovskou kvalitu. Dneska je to tak, že kdo trochu ostatní převyšuje, jde ven a doma zůstávají především ti mladí. Ale na druhou stranu se mi na naší extralize zase líbí ta vyrovnanost. Kdyby nám neutekla první polovina sezony, tak se dnes taky motáme kolem třetího místa a hrajeme nahoře. Každý může v extralize porazit každého.

A to srovnání se Španělskem?
Tak o první lize se asi nemá cenu bavit, ale třeba srovnání s druhou španělskou ligou už není tak od věci. Není to jako před deseti patnácti lety, kdy i ve druhé lize působilo v týmu klidně deset cizinců. Peníze na to byly. Dneska chybí i ve Španělsku, takže ty mančafty mají třeba jen jednoho nebo dva zahraniční hráče. Nebo žádného. Určitě by naše týmy v této soutěži obstály.

Vy jste ve Španělsku přičichl speciálním herním systémům, které používá jen málo evropských trenérů. Snažíte se teď něco z toho předat karvinským hráčům?
Já měl ve Španělsku obrovské štěstí, že jsem v Palmě del Rio natrefil na jednoho z mála trenérů, který tento způsob praktikuje. Je to velice náročný způsob na osvojení, především z hlediska taktiky, ale přináší úspěchy. Když se podíváte do Evropy, tak stejným stylem hrají třeba v Madridu, Szegedu nebo Kielcích a tyto kluby se neskutečně zvedly a hrají velmi dobře i v Lize mistrů. Dodnes si s trenérem voláme a konzultujeme určité věci.

Házenkáři Karviné si úroveň „španělských" tréninků pochvalují. Oč v nich běží?
Je to rozsáhlý komplex věcí, který nelze vstřebat za pár týdnů. Kvituji, že jsou hráči pozorní a věnují tomu maximální úsilí, protože je těžké se všechno naučit. Jde o spoustu detailů, hlavně z oblasti taktiky. Abych to přiblížil běžnému fanouškovi, když jsme hráli loni s Plzní a vyhráli, trenér soupeře Šetlík se divil, kolik jeho hráči nadělali zbytečných technických chyb. Jenže ono je to o tom umět soupeře k těm chybám donutit. My jsme hráli takovým stylem, abychom Plzeň vyprovokovali k určitým typům kombinace, které pak těmi ztrátami končily. A to je jen jedna věc z celého tréninkového materiálu. My se do něj musíme ponořit nadlouho, učit se trpělivě a postupně, dělat jednu věc po druhé. Hodně se snažím na mužstvo působit i psychologicky, protože hráč, který je v optimální psychické pohodě, vám na place odvede daleko lepší výkon než hráč, který je na tréninku cepován za každou blbost, kterou udělá špatně.

Autor: Martin Ruščin