Hranice nemají bronz jen díky Kučerkovým kouzlům, Karviná se za rok pokusí posunout o další krůček výš
Jestliže boje titul byly vesměs ukázkou kvalitní házené hodné finále extraligy, tak bitvy o bronz přinesly nevídané drama. V té nedělní se paní Štěstěna dívala víc do tváří ostřílenějších hráčů celku Cementu Hranice, kteří měli v závěru nebývale vypjatého zápasu v Karviné při sedmičkovém rozstřelu pevnější nervy a mohli si pak na krk pověsit vytoužené bronzové medaile.
Nejdůležitější postavou série, jejíž stav byl před odvetnými zápasy v Karviné srovnaný na 1:1, se ukázal Hranický brankář Josef Kučerka. „V prvním zápase zavřel branku, druhý den to bylo vabank. I když jsme si dokázali vytvořit šance, druhý krok přes Kučerku jsme nebyli schopní udělat. Má velikou zásluhu na medaili Hranic,“ krčil rameny karvinský stratég Radek Bartošic. „Pokud gólman chytá jednu šanci za druhou, tak to má na psychiku neúspěšných střelců neblahý vliv. Když si nevědí rady, tak jim to pochopitelně pocuchá nervy. Kluky to prostě nalomí, přestanou si věřit a už nechodí do akcí na sto procent,“ pokračoval trenér HCB OKD Karviná.
Po prohraném sobotním zápase ale jeho svěřenci nic nevzdávali. „Všechno jsme si v šatně pověděli a v neděli jsme měli před sebou nový zápas. Chtěli jsme sérii ještě protáhnout a měli jsme na to poměrně slušné možnosti. V zápase byly pasáže, kdy jsme vedli, ale k většímu náskoku nám vždycky kousek chyběl. Buď zásluhou Kučerky, nebo i díky našim chybám. Mohli jsme vyhrát poslední střelou zápasu, ale nespadlo to tam,“ popisoval Radek Bartošic bitvu, která neměla vítěze v základní hrací době ani po prodloužení, a tak o výhře a majitelích bronzu rozhodovaly až sedmimetrové hody.
V rozstřelu, kdy se v hale dalo napětí krájet, nemohli chytat kvůli dvouminutovému vyloučení hrdina Kučerka, ani jednička domácích Lefan. „Nahradili je v prvním případě Magerla a na naší straně nezkušený Nolč. Jednalo se strašnou loterii a my z toho nevyšli dobře. První ránu nám jejich gólman chytil a ve čtvrté jsme dali tyč. Bylo to zklamání, ale celkově musíme sezonu i díky vítězství v Českém poháru hodnotit jako úspěšnou. Nikdo nečekal, že se s mladým a poměrně úzkým kádrem můžeme dostat do elitní čtveřice. Tohle mužstvo má budoucnost. V příští sezoně se zkusíme zase o něco posunout,“ dodal karvinský kouč.
Nic pro slabší povahy
Jeho protějšku se poslední zápasy sezony hodnotily s veselou myslí. „Trošku jsme to v neděli zdramatizovali, bylo to nervy drásající házenkářské představení, nic pro slabší povahy, ale na sedmičky jsme si vystříleli bronzovou medaili,“ liboval si Libor Hrabal. „Ale nepovedlo se nám vyhrát jen díky Kučerkovým kouzlům. Před karvinskými zápasy jsme si věřili, věděli jsme, že tam dokážeme vyhrávat. Hráli jsme bojovně a s nasazením. V prvním zápase jsme do toho dali všechno, díky pevné obraně jsme dostali jen dvacet gólů, a to na výhru stačilo.“
V sobotu se hrálo večer a v neděli už dopoledne. „Pro některé naše starší hráče to bylo docela náročné, ale zvládli to. Moc času na regeneraci nebylo, přesto jsme to v sedmičkách vyválčili. Musím všechny hráče bez rozdílu, ale i celý realizační tým, další členy klubu, sponzory a v neposlední řadě i naše diváky, pochválit. Patří jim veliký dík, protože bronz je pro Hranice je obrovský úspěch,“ přiznal trenér Cementu.
„Před sezonou jsme si dali za cíl vybojovat medaili, a to se nám povedlo. Podmínkami se nemůžeme rovnat Plzni nebo Dukle. U nás jsou všichni hráči pracující nebo studující a v týdnu se nám na tréninku nedaří pokaždé sejít v optimální sestavě. Bronz je velikou odměnou, protože jsme za sebou nechali některé silné týmy a před námi je jenom dvojice s velikým potenciálem,“ uzavřel kouč s tím, že se v neděli bezprostředně po vyhraném závěrečném střetnutí velké oslavy nekonaly. „Necháme si to na posezení na závěr sezony. Tam medaili i s fanoušky pořádně zapijeme.“
