Třikrát za sebou byl zvolen nejlepším hráčem české Chance Extraligy – úspěch, který se jen tak nevidí. Dominik Solák, lídr HCB Karviná, patří dlouhodobě mezi klíčové postavy české házené. Na hřišti vyniká nejen góly, ale i herní inteligencí, pokorou a neutuchající vůlí posouvat se dál. V rozhovoru hodnotí uplynulou sezonu, mluví o motivaci, týmové síle i o tom, co pro něj házená znamená mimo sportovní stránku.
Dominiku, potřetí v řadě jsi nejlepším hráčem extraligy – jak to na tebe působí?
Je to určitě krásný pocit a takové zadostiučinění za tu celoroční práci. Když si člověk uvědomí, kolik energie a času do toho vkládá, je příjemné vidět, že to má smysl.
Když jsi vyhrál poprvé, byla to euforie. Jaký je ten pocit teď, když jsi to dokázal znovu a znovu?
Pořád je to stejná euforie. Každé ocenění, každý titul má své kouzlo. Vždycky, když se něco vyhraje, je to krásný pocit – a zároveň důkaz, že děláte něco správně. I po třetí to má velkou váhu, možná ještě větší, protože každý další rok je těžší uspět znovu.
Co podle tebe rozhodlo, že jsi znovu uspěl právě ty?
To je spíš otázka na lidi, kteří mě zvolili, a kterým bych chtěl moc poděkovat. Řekl bych ale, že rozhodly osobní i týmové výkony v průběhu celé sezony. V házené to nikdy není jen o jednotlivci – bez spoluhráčů by žádný individuální úspěch nebyl možný.
Jak hodnotíš loňskou sezonu – co se ti nejvíc povedlo a co bys rád zlepšil?
Sezonu hodnotím určitě pozitivně. Na domácí scéně jsme vyhráli všechno, co se dalo, a obhájili jsme „double“, což se tady dlouho nikomu nepovedlo. V evropské lize jsme navíc Českou republiku reprezentovali velmi slušně, takže jsem opravdu pyšný na to, co jsme dokázali. A co zlepšit? Vždy je co zlepšovat. Pokaždé, když vstoupím na hřiště – v zápase nebo na tréninku – vidím, že se dá dělat něco lépe. V ideálním případě tedy úplně všechno.
Kdo tě v týmu nejvíc posouvá dopředu – trenér, spoluhráči, konkurence?
Řekl bych, že od každého trochu. Nejvíc určitě trenér a spoluhráči, se kterými denně trénujeme a táhneme za jeden provaz. Další motivací je pro mě vědomí, že kariéra netrvá věčně. Chci po sobě něco zanechat a dokázat maximum, dokud to jde.
Máš nějaký moment z loňské sezony, který ti utkvěl v hlavě jako zlomový?
Rád vzpomínám na spoustu momentů. Určitě na body, které jsme získali v evropské lize, ale i na samotnou zkušenost s mezinárodní scénou – to hráče posune. Skvělým zážitkem bylo i mistrovství světa v Dánsku. A z domácí soutěže jednoznačně finálová série s Plzní. Jeli jsme tam za stavu 2:1 pro Plzeň, moc lidí nám nevěřilo, že to otočíme – a my to dokázali. Ta euforie po posledním zápase byla neskutečná.
Co ti pomáhá udržet motivaci, když už jsi tolikrát dosáhl na vrchol?
Vždycky si připomenu, co mi házená dala a jaký díky ní můžu žít život. Moc to pro mě znamená. Vím, že kdybych nemakal, nic z toho bych neměl. Pro mě je to jednoduchá rovnice – práce přináší výsledky.
Co tě dokáže nejvíc odreagovat od házené?
Nejvíc asi čas strávený s rodinou, přítelkyní a kamarády. Rád taky vyrazím do přírody – tu miluju. Pomáhá mi vypnout hlavu, načerpat energii a vrátit se pak do haly s čistou myslí.
Jak tě sport změnil – jako člověka, ne jen jako hráče?
Dal mi do života disciplínu. Naučil mě vážit si věcí a života jako takového. Taky mi ukázal, že nic není nemožné. Když člověk něco opravdu chce a je ochotný pro to bojovat, může dosáhnout čehokoli.
Jak reaguje rodina na tvé úspěchy? Sdílí s tebou každý moment?
Vždycky jsem si přál, aby přišel den, kdy se dostanu do mužů a rodina mě bude chodit podporovat. A to se mi splnilo. Je to krásný pocit, když vidím rodiče, jak fandí na tribuně – moc jim děkuju za všechno, co pro mě dělali a dělají.
Na co se teď nejvíc těšíš?
Nejvíc se těším na prosinec, kdy se ze mě stane táta. Je to něco, na co se strašně těším – nový začátek i velká motivace do další práce.
Kdybys měl poslat vzkaz mladým házenkářům, kteří tě berou jako vzor – co bys jim řekl?
Ať na sobě neustále pracují a jsou trpěliví. Nic nepřijde hned, ale úsilí se vždycky vrátí. Ať dělají to, co milují, a dělají to srdcem – to je nejdůležitější. A i když se jejich sny dnes zdají nemožné, ať neztrácí naději. Někdy se stačí nevzdat a všechno se může otočit v jejich prospěch.
Dominik Solák, trojnásobný nejlepší hráč české Chance Extraligy a opora HCB Karviná, mluví s klidem a pokorou, které patří k opravdovým profesionálům. Jeho příběh je důkazem, že i v době plné tlaku a očekávání může být úspěch výsledkem práce, pokory a víry v tým.
