HCB Karviná
Rozhovory
čt 5.5.2022 | Redakce

„My jsme v klidu a čekáme na soupeře pro finále,“ říká Nemanja Marjanović

Jednou z ústředních postav současného týmu mužů je bezesporu brankář Nemanja Marjanovič. Není to ale jeho první angažmá u nás v Karviné. Pamětníci si určitě dobře pamatují i jeho první úspěšné působení u nás, a to v létech 2005 – 2008, ve kterých získal tři tituly mistra ČR.

Jak pamatujete na tu dobu?

Jen v tom nejlepším. Jak říkáte, získali jsme třikrát titul a ve finále jsme se tehdy utkali dvakrát se Zubřím a jednou s Duklou. Zajímavé je, že jsem si z té doby vůbec nepamatoval, že by na špici hrála Plzeň, která je naopak teď už delší dobu vlastně nejúspěšnějším týmem u nás. Tehdy bývala pravidelně spíše na chvostu extraligy a její vzestup přišel až později.

Působil tehdy u nás i Váš krajan, pivot Veljko Indjič. Máte o něm nějaké zprávy?

Ano a vlastně jsme i odešli ve stejnou dobu – já do Španělska a on do Francie. Jsme kamarádi a pořád jsme v kontaktu, pocházíme z jednoho města. Myslím, že se mu daří dobře, loni přestal hrát házenou na profi úrovni a zůstal s rodinou žít ve Francii.

Veljko Indjič,Nemanja Marjanovič a Tomáš Heinz s pohárem pro Mistra ČR v r. 2008

Veljko Indjič, Nemanja Marjanovič a Tomáš Heinz s pohárem pro Mistra ČR v r. 2008

V té době jste chytal jako jednička a jako dvojka byl za Vámi, tehdy začínající, Tomáš Mrkva. Je zajímavé sledovat kam až se vypracoval?

My už jsme tehdy v klubu věděli, že v něm vyrůstá velký talent a mysleli jsme si, že to dotáhne daleko. Upřímně myslel jsem, že se dostane na vrchol ještě dřív, ale dohání to teď. Brankář, který po třicítce přestupuje do Kielu, tak to klobouk dolů.

Teď při Vašem působení u nás je s Vámi v brance Petr Mokroš. Také mladý brankář. Pozorujete u něj v posledních létech nějaký progres?

Pozoruji zejména od minulého roku, když s ním začal pracovat Martin Galia. Jsou v republice dva mladí brankáři, kteří se tak zlepšují a oběma pracují bráchové Galiové. Jedním je Hrdlička v Lovosicích, kterému se věnuje Michal Galia a druhým je právě Peťa Mokroš, se kterým pracuje Martin. A ta jejich práce je poznat.

Podruhé jste přišel do Karviné v létě 2017. Tedy už to bude pět let. Podle Vašich slov jste tehdy přišel s cílem nebo přáním Karviné pomoct vrátit se na pozice, kam patřila dříve a trochu ji tak splatit to, že Vám pomohla na začátku své kariéry. Povedlo se to?

Určitě, hned v první sezóně jsme získali titul a v dalších letech jsme byli vždy ve finále. Hrajeme pravidelně o titul a povedlo se tak vrátit Baník na špici české házené. Od roku 2014 sice dominuje české házené Plzeň, ale už ji šlapeme na paty. Myslím ale, že ještě dost chybí k tomu abychom byli na té úrovni jako kdysi, když jsme pravidelně hráli ligu mistrů. Ale jsme na dobré cestě.

Co k tomu chybí? Jsou to třeba finanční podmínky?

Ne to si nemyslím. Nemám to rád, když se tak mluví. Ještě jsem neviděl pytel peněz, aby dal branku 😊. Kdyby to bylo jen o penězích, tak je Brno každý rok mistrem. Myslím, že to bývá jen výmluva vedení klubu, trenérů i hráčů. V české lize až takový rozdíl v penězích není. Je ale v tom, jak kvalitně a jak často se kde trénuje.

Obraťme pozornost k letošnímu Play-off. Myslím, že se brance s Petrem Mokrošem pěkně doplňujete a jste pro tým oporou…

Jsem rád, že to tak je. Například Peťa odchytal letos neprůměrně oba zápasy s Duklou v základní části a nebyl důvod, proč by neměl nastoupit i v semifinále. Začal s Duklou chytat a zase se mu hodně dařilo.

Přesto jste se střídali ve třetím zápase už poměrně brzo….

Ano, Peťa chtěl něco změnit, cítil to tak. Tak jsem šel chytat já a už jsem to dochytal. Ale nikde není řečeno, že kdyby zůstal v brance on, bylo by to jiné. Myslím, že bychom stejně vyhráli, on by se za chvíli chytil taky, stejně jako zbytek týmu a klidně mohl v té brance zůstat. Tam stačí vždycky málo. Trochu se změní hra obrany, přijde nějaký zákrok, dva a už jste zpátky v zápase.

Teď už vyhlížíte svého soupeře pro finále. Ještě není rozhodnuto o soupeři. Pořád to může být jak Zubří tak Plzeň. Preferoval byste někoho?

Upřímně je mi to fakt úplně, ale úplně, jedno. Loni jsme se se Zubřím trochu trápili ve čtvrtfinále a potom jsme se utkali s Plzní ve finále. Je mi jedno jak se cítí Zubří, jak se cítí Plzeň. Díváme se na sebe, zvládli jsme zranění Soláka, zvládli jsme další věci. A tak teď sledujeme semifinále mezi Zubřím a Plzní a jen můžeme pozorovat, jak se mezi sebou rvou o postup. My můžeme být v klidu a čekat, jak to dopadne.