„V Baníku jsem spokojený,˝ říká Honza Užek

Začneme otázkou z našeho FB, kde se ptala Jana Haroková:

Jak se vám daří udržovat kondici, když jsou zakázané tréninky?

Dostali jsme od trenérů individuální plány na to, jak se máme připravovat v domácích podmínkách. Chodíme běhat nebo cvičit na workoutové hřiště, ale není to samozřejmě ideální. Chybí ten míč v ruce. A to je větší problém. Ve fyzické kondici se nějak udržovat můžeme ale chybí herní praxe. Už to je tři týdny a kdo ví, jak dlouho to ještě bude trvat.

Jak se to zvládat psychicky? Jaká panuje mezi hráči atmosféra?

Nálada je přesto všechno dobrá jen chybí trošku motivace. Makáme, udržujeme se v kondici, ale nikdo neví, jak dlouho to ještě bude trvat. Kdy budeme moci zase hrát. Jsme ale optimisté a věříme, že se brzy zase soutěž spustí. Nevíme, jestli bez diváků nebo s nimi, ale těšíme se, že zase brzo budeme hrát.

Jsou všichni hráči tady nebo jsou třeba někteří „přespolní“ doma?

Jsme tady všichni. Zatím jsme i zdraví a neměli jsme v týmu nikoho pozitivního na Covid 19 a tak z této stránky je to zatím dobré. Zřejmě pomáhá to, že se snažíme opravdu izolovat a nechodíme nějak mezi lidi.

Teď se dostáváme k otázkám z Instagramu….

Fandil jste někomu v dětství?

Samozřejmě našemu Baníku, kde jsem od mala chodil na zápasy. Potom, když do Karviné jezdily i světové týmy, tak to byla Barcelona a Kiel. Ty týmy ostatně sleduji dodnes. Kdybych měl zmínit jednoho hráče, tak by to byl David Juříček. Tomu jsme vždy fandil, je to velká osobnost.

Jak jste se dostal k házené?

Bylo mi osm let a kamarád za mnou přišel, jestli bych nechtěl zkusit hrát házenou. Do té doby jsem o házené vlastně nic nevěděl, hrál jsem totiž od čtyř let fotbal. Tak jsem zašel na halu na první trénink, kde to vedl tuším pan Kijonka. Házená se mi zalíbila, byla tam super parta, a tak jsem tam začal chodit. Chodil jsem nějakou dobu na házenou i na fotbal. Když byl nábor do minižáků HCB a já se tam dostal, tak už jsem nechal fotbalu a začal chodit jen na házenou. A udělal jsem dobře. Vrátím se ještě tomu náboru do minižáků – to byly ještě doby, kdy házenou chtělo hrát tolik dětí, že se muselo ze zájemců vybírat. Vypadá to, že teď už se zase pomalu zvedá zájem o házenou a věřím, že ty doby opět přijdou.

Měli jste nějak házenou v rodině?

To ani ne, ale nedávno mi na rodinné oslavě řekla babička, že kdysi hrával házenou na křídle, a tak přece jen tam nějaká stopa je. A teď ji hraji já a brácha.

Čím byste se živil, kdybyste nebyl profesionální házenkář?

Těžká otázka… mohl bych alibisticky říct, že bych asi třeba studoval, ale já se rozhodl věnovat na plno házené. Nicméně je fakt, že nevím, co na tu otázku odpovědět, nic mě nenadá. Vím ale, že bych, až třeba jednou nebudu aktivně hrát, chtěl nějakým způsobem u házené zůstat. Už i teď se zapojuji do tréninku dorostenců a pivotů v klubu, a to mě moc baví.

Prošel jste všemi mládežnickými kategoriemi v klubu. Dá se teď zpětně říct, kdo z trenérů Vás asi nejvíce ovlivnil, kdo ve Vás zanechal největší stopu?

Určitě každý trenér mi něco dal. Ale když si to zpětně promítnu, tak asi největší vliv měl trenér mladšího dorostu Petr Láclavík. Možná to bylo i tou věkovou kategorií. Měli jsme ho v mladším dorostu a jako by tam z nás udělal chlapy. Byl sice přísný, tvrdý ale zase byl ten přístup vidět na výsledcích. Vlastně jsme tehdy celou soutěží, až na jednu remízu v Jičíně, prošli suverénně a vyhrávali jsme o deset, patnáct branek. A také bych nechtěl zapomenout na paní Janu Hajžmanovou, která trénuje ještě i teď.

Jakého úspěchu v dosavadní kariéře si nejvíce ceníte?

Na prvním místě to je zisk titulu s áčkem. Dvakrát zisk Českého poháru a cením si i každého titulu nebo medaile z mládežnických kategorií. Samozřejmě jsem rád i za to, že jsem se dostal do reprezentace a že se tam vlastně držím i teď.

Byl byste v sestavě reprezentace i teď, kdyby se nezrušil dvojzápas s Faerskými ostrovy?

S trenéry jsme si volali a pokud bych byl stoprocentně zdravý, tak zřejmě ano. Mám ale drobné problémy s kolenem, a tak jsem využil této coronavirové pauzy k doléčení. To je vlastně jediný pozitivní dopad této pandemie.

V lednu má být MS v Egyptě. Myslíte, že máte šanci se tam dostat?

Konkurence je velká a někteří kluci v Německu podávají dobré výkony. Například Leoš Petrovský, Štěpán Zeman nebo Víťa Reichl. Tomu fakt fandím, protože je vidět, jak se za poslední dva roky posunul a kolik práce na sobě udělal. Tak je vidět, že konkurence bude silná. Je to samozřejmě můj sen se dostat na takovou velkou akci, a tak o to zabojuji.

Jaké máte další cíle ve své kariéře?

Za prvé jsem v Karviné opravdu spokojený, máme tady rodinu, přítelkyni a nic mi nechybí. Ale přece jen bych třeba časem chtěl zkusit jinou házenou než českou, ale není to pro mě prioritní věc.

Je někdo, s kým nebo proti komu byste si rád zahrál?

V reprezentaci jsem si zahrál s výbornými hráči nebo proti nim. Na té reprezentační úrovni to je trochu jiné. Ale nechci nikoho konkrétního jmenovat, je spousta velmi dobrých hráčů. Snad jednou zkusit první nebo druhou bundesligu ale jak už jsem říkal, není to na pořadu dne.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat fanouškům?

Moc bych si přál, aby fanoušci v těchto, pro házenou a sport obecně, těžkých časech zůstali s námi. Hrajeme to pro ně, i když teď to v této situaci nejde. Také aby zůstali zdraví, což je v této situaci velmi důležité.