Zápas Nové Veselí - Hranice

Velká bitva byla vidět v Novém Veselí. Domácí se před utkáním nepotýkali zrovna s nejlepší formou, Hranice vycítily šanci na body. „Samozřejmě se mi zápas nehodnotí lehce, protože taková porážka vždy bolí. Takže v první řadě gratulace domácím k vítězství. Myslím si, že se kluci nemají za co stydět. Přitlačili jsme domácí opravdu, jak se říká „ke zdi“ a museli šlapat celých šedesát minut. Možná, že to ani sami nečekali, že to pro ně bude tak těžké, proto mě mrzí celá řada ještě takových nerozvážných hloupých technických chyb, která nás stály laciné branky, a stavěli jsme domácí na nohy. Vždy, když jsme se dostali na nějaký dostřel, kdy to vypadalo, že bychom se přece jen mohli rovnat a dostali domácí pod ještě větší tlak, tak potom v takovém momentu jsme udělali tak nesmyslné technické chyby, nebo nepřipravenou střelbou jsme se sami sráželi do kolen a domácí nás nekompromisně trestali z rychlých útoků. Co se týče postavené obrany, tak k tomu nemám až takových výhrad, protože si myslím, že tam jsme sehráli určitě rovnocennou partii a dokázali jsme eliminovat některé střely. Ale musím celému týmu poděkovat za předvedený výkon a znovu říkám, nemáme se za co stydět, ale bohužel je to málo. My potřebujeme body a ty body bohužel nemáme a ztrácíme je, jak jsem říkal, mnohdy našimi chybami… Ale ještě jednou, gratulace domácím, a já doufám, že se to s námi poveze dál ta kvalita herního výkonu a že bude dále stoupat,“ pohlížel na průběh zápasu obsáhle trenér Cementu Jaroslav Hudeček.

Jeho protějšek Peter Kostka si byl vědom důležitosti utkání. „Okolnosti, které předcházely dnešnímu duelu s Hranicemi, udělaly z tohoto zápasu ten nejtěžší v sezóně. Není se co divit. V lize jsme chytili nepříjemnou sérii proher, která ovlivnila naše sebevědomí a týmovou pohodu. Těžké prohry v Zubří a Brně na nás vytvořily obrovský tlak, který pramenil z nutnosti opětovně si získat na naši stranu zklamané fanoušky a především nás čekal zápas, v němž by zisk dvou bodů znamenal téměř stoprocentní jistotu účasti v play off. Ve sportu bývá poslední krok vždy ten nejtěžší, v našem případě o to víc, že jsme stále příliš mladí a nezkušení. Aby toho nebylo málo, vypadli nám klíčoví hráči. K dlouhodobě zraněnému Burnazovičovi přibyl v perfektní formě hrající Tomášek, Dořičáka nepustil Litovel a pro trest jsme nemohli počítat ani s lídrem týmu Adamem Ptáčníkem. Zápas se vyvíjel přesně tak, jak jsem nechtěl. Útoky Hranic byly nekonečně dlouhé. My jsme dokázali minutu skvěle bránit, ale následně jsme dostali nešťastný gól nebo někdo udělal individuální chybu. Největším problémem však byla naše efektivita. Po poločase jsme mohli a měli vyhrávat klidně o 10 – 15 gólů. Zahodili jsme i nemožné, pokazili spoustu lehkých přihrávek těsně před čistou šancí. Jednoduše jsme neměli čisté hlavy a nervozita byla obrovská. Velice jsme chtěli, což nám svazovalo ruce, nohy i mysl. Bojovali jsme sami se sebou, s tlakem okolí, ale zvládli jsme to. Jako tým, jako skvělá parta, která se nenechá zlomit a má silný charakter. Těžké, ale nesmírně důležité vítězství, které jsme potřebovali."

Vojtěch Krčál přiznal, že některé věci si musel tým vyříkat v kabině. „Po posledním zápase v Brně jsme si museli některé věci vyříkat, jak v šatně, tak s trenérem, tak mimo kabinu. Museli jsme jednoduše odčinit, co jsme zahráli, byl to asi, jak říkáte, náš nejhorší zápas za hodně dlouhou dobu. Nedokážu říct, co jsme udělali špatně, prostě se nám opravdu nic nedařilo. Tímhle zápasem jsme se potřebovali zase znovu nakopnout a jsem moc rád, že se nám to podařilo.“