HCB Karviná
Tým mužů HC Baník Karviná
čt 30.4.2009 | www.karvinsky.denik.cz

Pavlíček děkoval fantastickým divákům

Karviná - Kdo zažil na vlastní kůži atmosféru nedělní házenkářské bitvy mezi karvinským Baníkem a pražskou Duklou, musel být unešen strhujícím průběhem utkání i konečným výsledkem 24:23.

Hráči Baníku OKD Karviná to přímo na palubovce cítili stejně a jedním z nich byl i místní odchovanec Tomáš Pavlíček, který si po zápase vychutnával pocity opětovného postupu do extraligového finále.

Máte to úspěšně za sebou a pro mnohé karvinské fandy jste už nyní mistři. Dokráčet s takto mladým týmem do finále, to pro vás musí být něco úžasného, že?

Určitě je to super pocit. Dukla byla velký aspirant na titul a po prvním zápase, ve kterém nás smázla, si oprávněně věřila i do dalších zápasů. Byla hodně nahoře, ale my jsme ji díky skvělému publiku dokázali porazit, a tak jí hřebínek zase pěkně spadl. Doma už pak hrála úplně jinak než v prvním utkání, my ji porazili znovu a dneska jsme to úspěšně dovršili. Je to prostě paráda.

Možná zlomovým okamžikem celé série bylo, že po prvním utkání semifinále, kdy měl soupeř ve všem navrch, si Dukla mohla myslet, že letos se jí konečně podaří vás porazit. Pak jste ji ale vyvedli z omylu...

To ano, ale jen díky bojovnosti, protože to první utkání v Praze nemělo s výkonem v play off co dělat. Byla to z naší strany slabota, ale nakonec se to jako nechtěná taktika ukázalo být velmi účelné. Možná nás soupeř podcenil, kdo ví. My jsme však hlavně začali bojovat. To nám v prvním zápase chybělo, tam jsme nepřevedli nasazení, snahu, nic. Zvedli nás až doma skvělí fanoušci, konečně jsme začali vystupovat jako tým, jeden makal za druhého. Myslím si, že hlavně to rozhodlo.

Krásně to bylo vidět v nedělním utkání, kdy jste měli velice špatný vstup, asi nejhorší za poslední roky v play off. Nedařilo se v útoku, vy jste ale nepřestávali bojovat a v tom byl zřejmě klíč k úspěchu ne?

Samozřejmě, dneska ten úvod byl katastrofální, přitom v šatně jsme si říkali, hlavně ať si pohlídáme začátek. Nevyšlo to, ale pořád jsme bojovali. Já osobně jsem si nedovedl představit, že bych měl něco vypustit. Podobně k tomu přistoupili i všichni ostatní a výsledkem bylo, že jsme se dostali zpět do zápasu ještě do přestávky. To pro nás bylo hrozně důležité. Druhý poločas byl tudíž otevřený, protože se začínalo za vyrovnaného stavu. V kabině jsme se pak navzájem ujišťovali, abychom do druhé půle nevstoupili nijak laxně, a to už se nám povedlo.

Neměli jste na začátku zápasu obavy z toho, že zápas nezvládnete po psychické stránce? Ty úvodní minuty s vámi musely zamávat.

Tam to bylo z naší strany podobné jako v prvním zápase - bez pohybu, důrazu, dělali jsme plno technických chyb. Po time outu jsme se uklidnili, vydýchali, přestali jsme ty kiksy dělat. Stěžejní bylo, že se nám chytil Tomáš Mrkva v bráně, s jeho výkonem rostl i náš výkon v obraně. Musím ale vyzdvihnout naše fanoušky, kteří byli prostě fantastičtí. Pořád nás drželi nad vodou.

Obrana a skvělý brankář – to byly vaše průvodní znaky v sérii s Duklou a těmito zbraněmi jste si vlastně i loni vybojovali mistrovský titul. Je to tak?

A zkusíme ho vybojovat znovu. Přesně tak, my nemáme mužstvo, abychom lítali z jedné strany na druhou v brejcích, naší silnou stránkou je obrana, na kterou jsme se museli zaměřit, ale s nedostatečnou podporou v otázce nasazení, důrazu, agresivity a podobných atributů by nám to bylo stejně houby platné. Základem bylo, že jsme na hřišti maximálně bojovali a hráli obětavě. Když to zopakujeme i ve finále, jsou naše šance na zisk titulu otevřené.

Nakonec se Zubřím jste letos odehráli vyrovnané partie, zatímco proti Dukle se vám nedařilo. I proto věříte, že šance jsou 50 na 50?

Určitě, my jsme právě prokázali psychické vzepjetí ve spolupráci s karvinskými diváky v téhle sérii. V sérii proti Dukle. Teď by nám to mohlo pomoct. Když se nám na ni nedařilo, třikrát nás jasně porazila, přesto jsme přes ni přešli, to nás určitě nabudí. Do finále proti Zubří, se kterým jsme hráli vyrovnaná utkání a doma jej dokázali porazit, půjdeme proto s vírou, že to zvládneme. Víme, že to bude zase náročné, že do toho zase budeme muset dát úplně vše, a možná ještě o něco víc, ale takhle to chceme. Zubří by nám ve finále mohlo sedět, určitě nebudeme předem klopit hlavy. Chce to se pečlivě nachystat, neusnout na vavřínech. Postupem do finále pro nás cesta nekončí, i když už máme jisté stříbro. Když už jsme ale dostali tak daleko, proč se nepokusit i o zlato? Těšíme se.