HCB Karviná
Tým mužů HC Baník Karviná
út 10.6.2003 | Jan Kulig

Ve Francii jsem maximálně spokojený, říka David Juříček

Do sněda opálený a s úsměvem na tváři se vrátil ze svého zahraničního angažmá David Juříček. Miláček karvinských fanynek nám prozradil, jak vypadala jeho zahraniční štace v zemi vína - Francii.



Davide jaký je tvůj první dojem?

Ta země má vše, co miluji – moře i hory, dá se tam vše sehnat.

Jak se ti ve Francii hrálo?

Dobře, hlavně kvůli tomu, že jsem pravidelně nastupoval na 60 minut hned od začátku.

Je velký rozdíl mezi hilkou a francouzskou soutěží?

Jak v čem. První tři kluby jsou na špičkové úrovni, ale zbytek je na tom podobně jako u nás. S Karvinou bychom tam hráli mezi prvními třemi, ne-li o titul.

Bude tvé angažmá v klubu Istres pokračovat?

Podepsal jsem smlouvu do 30.6.2004, takže jsem prodloužil své hostování o rok.

Z jakých důvodů jsi vlastně odešel?

Byly dva. Za prvé jsem si chtěl zkusit něco nového a za druhé situace v Karviné nebyla dobrá jak po herní, tak po finanční stránce.

Jak jste dopadli?

Skončili jsme na sedmém místě ze čtrnácti celků. Když jsem tam přišel, klub byl na třinácté pozici. Navíc systém, jakým se tam hraje, je celkem pohodový. V lize odehrajete 26 střetnutí a konec. Play – off se tam nehraje. Pokud bychom postoupili do finále poháru, tak podstoupíme čtyři duely navíc.

Pohodový? Tak jak potom vypadají tréninky?

Vše je takové pomalejší. Například cvičení, které jsme tady dělali deset minut, tak tam trvá půl hodiny. Komfort typu připravené pití tam ale není. Co si přinesu to piju (smích). Na tréninku nemáme ani maséra, naopak na zápas chodí špičkový člověk, který je víc než masér.

U tebe je známá spolupráce se střední spojkou. Hraje tedy „rozehrávka“ v Istres podobně jako Saša Radčenko?

Zdaleka ne, i když je to náš nejlepší hráč. Je vynikající ve hře jeden na jednoho a má perfektní střelbu. Nechci nikoho urazit, ale Saša je nejlepší hráč s jakým jsem kdy hrál.

Takže tvé střelecké schopnosti zůstaly nedoceněny?

Ze začátku jsem dával dvě až tři branky za zápas, ale na konci to bylo o hodně lepší.

Naučil jsi se už řeč?

Rozumím základům. Ale jestliže se baví dva Francouzi, tak chytám tak každé třetí slovo.

Francie je určitě krásná země. Dokázal by jsi tam žít natrvalo?

V zemi ano, ale bez přátel těžko. Nejsem ten typ, který si najde nové kamarády během chvilky.

Jak se dařilo M.Brůnovi? Byl jsi s ním v kontaktu?

Michal uspěl jako persóna, ale problém byl v tom, že ho trenér nestavěl. Ale nechci to hodnotit, protože mám jen ústřižky informací.

Potkali jste se na hřišti?

Ano, když hráli s Toulouse u nás. I když oni skončili na pátém místě, tak jsme je porazili asi o 11 branek. Pak zůstal Michal dva dny u nás.

Až se za čas vrátíš domů, kde by jsi chtěl působit?

V tom nejlepším co u nás bude, a já pevně věřím, že to bude Karviná. Sice se teď tým omlazuje, ale kluci mají na to, aby hráli na špici.

Co reprezentace? Už je to definitivně vyřešené?

Vše záleží na tom jak uspěji v nominaci na kvalifikaci o ME. Pokud bych se tam nedostal, tak by to pro mě byla uzavřená kapitola.

Kdo je tvým největším kritikem?

V mládí to byl táta. Vše jsme rozebrali po zápase. Teď se kritizuji sám (smích). Táta za mnou byl v únoru a brácha teď na konci, takže toho moc neviděli.

Jaký je tvůj největší cíl? Myslím v životě a ve sportu?

Olympijské hry. A v soukromí spokojenost. Od toho se vše odvíjí.

Trochu z jiného soudku. S přítelkyní Janou jsi už 7,5 let. Neplánujete svatbu?

Ne, my vlastně pět let jako manželé žijeme. Papír z radnice ke štěstí nepotřebujeme a děti v nejbližší době také neplánujeme.