Po dlouhých padesáti letech skončila s trénováním paní Jana Hajžmanová.
Neuvěřitelných padesát let se paní Jana Hajžmanová věnovala trénování a zejména u mládeže. Trénovat začala už ve svých 18 letech, kdy ji k trénování přivedl Miroslav Kunčík, který tenkrát trénoval děvčata. Požádal děvčata, která tehdy hrála za Kovonu Karviná, jestli by mu nepomohla s trénováním. Tak se paní Jana zapojila, ještě aktivně hrála a při tom postupně trénovala žačky, dorostenky a nakonec i ženy. Po dvanácti letech skončila s trénováním žen a přešla k nám do HCB Karviná. Takže bezmála 40 let se věnovala trenérské práci v našem klubu.
Jednoznačným důkazem o tom, jak byla její trenérská práce úspěšná, je počet získaných medailí a ocenění. Coby trenérka totiž získala se svými svěřenci 25 zlatých, 22 stříbrných a tři bronzové medaile v soutěžích o mistry republiky a různých výběrů na republikové úrovni.V soutěžích krajské úrovně získala 28 medailí a 52 medailí z významných mezinárodních turnajů jako jsou nebo byly Karviná Cup, Praga Cup, Teramo, Gaeta, Izola Koper, Partilla Cup ve Švédsku atd.
Tedy celkem cca 130 medailí!
Jejíma rukama prošla za celou dobu řada pozdějších reprezentantů nebo hráčů, kteří se později prosadili v zahraničí nebo i trenérů, jako je Marek Michalisko, Radek Godál, Marek Drzyzga, Jarda Badura atd. Sama řekla, že určitě nevzpomene všechny, ale připomeňme jména, jako jsou například Martin Galia, Roman Farář, Richard Hladký, Tomáš Heinz, Michal Brůna. Z mladších ročníků, kterým základy házené dali trenéři Pavel Halada, Petr Láclavik, Lumír Poncza nebo Soňa Ortová, a k paní Hajžmanové se dostali až jako starší žáci nebo mladší dorostenci, byli velmi dobrými hráči například Marek Tůma, Jakub Szymanski, Lukáš Szymanski, Tomáš Pavlíček, Jan Sobol, Michal Mrózek, Jan Užek, Tomáš Mrkva, Marek Vančo nebo Pavel Horák, který přišel do Karviné z Přerova v 15-ti letech. Další nádherná práce byla podle slov paní trenérky s hráči, dnes hrajícími extraligu mužů nebo v zahraničí, jako jsou Libor Hanisch, Radim Chudoba, Artur Adamík, Marek Monczka, bratři Mlotkové atd.
Nesmíme ale zapomenout ani na to, že paní Hajžmanová trénovala i na republikové, reprezentační úrovni. Byla hlavním trenérem výběru kraje, členem Komice mládeže, Hlavním vedoucím kempu házenkářských nadějí v Nymburku a dlouhá léta působila u reprezentačních družstev dorostenců, či kadetů.
Sama paní trenérka nám, při příležitosti svého ukončení působení v klubu a házené obecně, řekla: „Mám za sebou 50 let trenérské práce. Zažila jsem v házené hodně hezkých chvil, mám mezi trenéry hodně kamarádů. Jsem vděčná i za příležitost učit se od řady výborných trenérů, odborníků, kteří prošli klubem HCB Karviná a kteří vždy byli ochotni přispět pomocí a radou. A že to byla velká jména – pánové Spáčil, Růža, König, Kekrt, Hudeček, Trtík nebo Hargaš. V neposlední řadě nemohu zapomenout na své spolupracovníky vedoucí družstev. Ti pomáhali s trénováním a v podstatě i s výchovou kluků. Chtěla bych tak poděkovat za spolupráci Ivanovi Galiovi, který už bohužel není mezi námi, Mirkovi Valáškovi, Liborovi Hanishovi, Radkovi Kroulíkovi, Igorovi Karšulínovi nebo Danovi Pružinskému. Bez jejich obětavé práce by to také nešlo.
Paní Hajžmanová nemohla zapomenout i na své bývalé svěřence: „Za ta léta mi prošlo spoustu kluků rukama, hodně jich obléklo nebo dodnes obléká reprezentační dres. Byl by to dlouhý seznam, nelze všechny jmenovat, tak jen namátkou: Roman Farář, Tomáš Heinz, Richard Hladký, Michal Brůna, Martin Galia, Jan Sobol, Jakub Szymanski, Tomáš Mrkva, Pavel Horák, Marek Vančo, Artur Adamík, Jan Užek, Libor Hanisch, Radim Chudoba, Marek Monczka, Dominik Solák, Petr Mokroš. Při vzpomínkách na své karvinské odchovance nejde jen o házenkářské dovednosti, ale především o jejich přístup ke sportu a lidské vlastnosti. Je to moc hezké vědět, že vaše práce má smysl. Přeji zažít tento krásný pocit všem trenérům.“
Jak jsme již dříve zmínili, paní trenérka se podílela na výchově a růstu množství hráčů. Někteří ji samozřejmě více utkvěli v paměti a tak se sama snažila připravit při této příležitosti jakýsi přehled těch, na které ráda vzpomíná. Je samozřejmé, že při tomto množství není možné vzpomenout na všechny, a tak to, prosím, takto berte. Ti, kteří se níže nenajdete, není to tím, že by na vás paní Hajžmanová nevzpomínala ráda, jen prostě není možné vyjmenovat stovky jmen.
Ročníky:
73 – 74: Roman Farář, Marek Michalisko, Martin Břenek, Roman Konečný, Michal Jaščenko
75 – 77: Tomáš Heinz, Richard Hladký, Pavel Filipi, Daniel Fiedor
78 – 79: Michal Brůna, Tomáš Brůna, Martin Galia, Radek Godál, Pavel Bartoň
80 – 81: Tomáš Láclavík, Marek Tůma, Marek Síbrt, Rudolf Vařák, Jaroslav Badura, Martin Babčaník.
82 – 83: Pavel Horák, Petr Kučerňák, Tomáš Bednařík, Lukáš Szymanski
84 – 85: Jan Sobol, Jakub Szymanski, Roman Požárek, Michal Mrózek
86 – 87: Karel Hracha, Tomáš Pavlíček, Tomáš Balcar, Kamil Górecki
88 – 89: Radek Kružík, René Horsinka, Tomáš Mrkva, Marek Vančo, Radek Sliwka, Josef Diviš, Martin Vala
90 – 91: Libor Hanisch, Radim Chudoba, Marek Monczka, Michal Kuchař, Artur Adamík, Adam Franek, Jan Dudek
92 – 93: Slavomír Mlotek, Jan Užek
94 – 95: Tomáš Mlotek, Michal Paululik, Jiří Užek
96 – 97: Marek Drzyzga, Petr Mokroš, Jan Plaček, Daniel Karšulín, Igor Vaněk, Jirka Hodulík, Adam Borys, Dominik Solák.
