Alexandr Radčenko: Člověk si už musí dávat větší pozor

Máte za sebou karvinskou domácí premiéru. Jaká byla?
Utrápená. Zaspali jsme začátek a celý poločas se hledali. Ani závěr zápasu nebyl v naší režii. Vítězství je vydřené, ale dva body jsou pořád dva body.

Proč jste se vlastně rozhodl k návratu do Karviné?
Znám se s Farkym (předseda klubu Roman Farář), se kterým jsem tady ještě hrával. Dostal jsem od Karviné nabídku působit u mužstva jako hrající trenér, což pro mě bylo lákavé. Mám totiž trenérské béčko a do budoucna uvažuji o tom, že bych se trenéřině věnoval. Zatím je pro mě obtížné dojíždět do Prahy nebo Olomouce ke studiu nejvyšší licence, tak jsem kývnul na tuhle šanci. Je to inspirující, moje první zkušenost.

V čem je jiná vaše aktuální situace hrajícího trenéra od doby, kdy jste „jen" hrál?
Tak hlavně v tom, že člověk není na place zodpovědný jen sám za sebe. Musí usměrňovat spoluhráče, soustředit se na hru z více pohledů. Naštěstí mi pomáhají kolegové Radek Bartošic a Marek Michalisko, kteří jsou zkušenější trenéři. Větší prostor jako kouč mám na tréninku.

Jaký tým jste v Karviné našel?
Máme strašně mladé mužstvo. Vždyť já mu kazím věkový průměr (smích). Když se podívate na soupisku, průměr je 21 let. Se mnou 23. Připadám si jako táta všech našich házenkářů. Podstatné pro mě je, že kluci na sobě chtějí pracovat a dál se zlepšovat. K tomu, doufám, směřujeme.

Na přípravu jste měl ale málo času. Je to ještě znát?
Jednak bylo málo času, jednak jsme si z turnaje na Slovensku přivezli střevní potíže, což představovalo další tréninkový výpadek. To se na hřišti pořád projevuje, i když třeba v prvním utkání v Lovosicích to bylo spíš o tom, že jsme zazdili osmnáct čistých gólových šancí. Pak ten výsledek vypadal tak, jak vypadal. Ale abych se vrátil k otázce, postupně to tréninkové a hlavně kondiční manko doháníme. Pořád je začátek soutěže, teď se ještě nerozhoduje. Musíme se do toho postupně dostat. Přípravu dobíháme a každým dalším zápasem porosteme.

Kolik roků aktivní kariéry máte ještě před sebou?
Uf, tak tohle vám dopředu asi neřeknu. Dokud zdravíčko slouží, jsem připraven hrát. Akorát je fakt, že člověk si už na hřišti opravdu potřebuje dávat větší pozor a zbytečně neriskovat zranění (drží se za levou nohu). Třeba mě teď pobolívá achilovka. Roky holt člověk nezastaví (úsměv).

V Karviné jsou nepoměrně skromnější cíle než v Prešově, kde jste získal devět titulů. S čím byste byl spokojen?
Letos bych se rád vešel do play-off. Vím, že tady bylo dvakrát za sebou čtvrté místo, takže by bylo vynikající získat nějakou medaili, ale zatím jsme teprve na začátku naší cesty. Chce to postupnými krůčky pracovat na zlepšování a stmelování mančaftu. Potřebujeme čas.

Zdroj: http://karvinsky.denik.cz/ostatni_region/alexandr-radcenko-clovek-si-uz-musi-davat-vetsi-pozor-20160920.html