HCB Karviná
Rozhovory
so 30.1.2010 | Martn Ruščin - Karvinský deník

Martin Galia znovu táhl reprezentační tým

Karviná – Na právě končícím evropském šampionátu házenkářů v Rakousku byl brankář českého národního týmu Martin Galia opět oporou svého mužstva. Povedly se mu zejména zápasy s Maďarskem, díky čemuž Češi postoupili do další fáze mistrovství, a také s Německem, po němž obsadili svěřenci trenéra Martina Liptáka konečné osmé místo, a to je nejlepší český výsledek posledního desetiletí.

Spousta fanoušků házené si nenechala ujít přímé televizní přenosy, takže vás viděla v akci. Jako obvykle jste potvrdil příslušnost ke světové extratřídě. Jak byste vlastní výkony zhodnotil vy sám? Chytalo se vám dobře?
Musím přiznat, že s žádnou oslnivou formou jsem do Rakouska nepřijel. Ale po nepodařeném utkání se Španělskem se nám začalo dařit jako týmu, a s tím rostly i výkony nás brankářů. Postupně jsme si více a více věřili.

Právě zápas se Španěly byl nejhorším vystoupením českého celku. Nebyli jste přemotivovaní?
Je fakt, že jsme do Rakouska jeli probojovat se ze základní skupiny a tajně doufali v šestou příčku. Po perfektně zvládnuté kvalifikaci, ve které jsme porazili i Francii, jsme si zákonitě věřili i na Španělsko. Ale ukázalo se, že do toho, abychom takové týmy dokázali porážet, nám ještě kousek chybí. Musíme být realisty, současné osmé místo je odpovídající naší výkonnosti. Možná to tak někteří fandové nebudou chtít vidět, ale je třeba si uvědomit, že osmá příčka na Evropě je více než osmá na světě.

Myslíte kvůli vyrovnanosti?
Přesně tak. Kdo je soudný, tak musí přiznat, že na Evropě může každý porazit každého. Ty mančafty jsou extrémně vyrovnané, proto se každý vyhraný zápas musí brát jako úspěch. Konkurence je obrovská. Diváci přímo v dějišti nebo u televize si to mohli ověřit. Pro nás je důležitější než fakt, kteří jsme skončili, hlavně to, že jsme na palubovce odevzdali vše, co v nás bylo. Když fandové vidí, že si hrábneme na dno sil, tak dokáží odpustit i těsnou porážku.

Právě dva takové výsledky jste si připsali na své konto. S Francií a Polskem to byly prohry o gól. Co v těch zápasech chybělo k tomu, aby se vyhrálo? Nebo obecně - co ještě chybí vašemu týmu k tomu, aby taková utkání zvládal?

Nerad bych se tady vymlouval na štěstíčko, protože to je otřepané klišé. My potřebujeme jediné, neustále startovat na podobných vrcholných akcích a tam se umisťovat. S tím pak rostou nejen zkušenosti mladých hráčů, ale i renomé českého týmu, české házené. Hráčům se zvýší sebevědomí, v klíčových okamžicích si dovolí to, co si třeba předtím nedovolili. Je to jedno s druhým. Sami jsme to poznali, když po špatné první půli s Francií nás ta druhá neuvěřitelně nakopla. Od toho jsme se odrazili k těm skvělým výsledkům.

Nejprve jste ale museli zdolat Maďarsko, jinak by veškeré cíle na dobré umístění padly. Necítili jste nervozitu?
Právě, že ne. Poté, co jsme nezvládli ty Španěly, jsme si v kabině řekli, že na to musíme úplně jinak. Že je třeba se od všeho oprostit, nejít do utkání zase s takovou vážností a s myšlenkami, že prostě musíme. Koncentrace, soustředění, to tam zůstalo, ale bylo třeba nedat žádný prostor křeči a nervozitě. To nám docela pomohlo.

A najednou jste v dalších zápasech zdolali Slovinsko, málem sebrali body Polsku a remizovali s Německem. To bylo tím?

Určitě. Nebyl na nás takový tlak, nebo jsme jej alespoň nechtěli dopustit. Teď to již můžu přiznat, ale kdybychom se pakovali z mistrovství už po základní skupině, někteří kluci by v nároďáku skončili. Takhle mají novou motivaci. Doufáme, že pro kvalifikaci o mistrovství světa dostaneme přijatelného soupeře a dostaneme se i do Švédska. Česká házená by to potřebovala, protože po tomhle rakouském výsledku jsme na dobré cestě.

Navíc by měli být k dispozici další tahouni reprezentace, vaši bývalí spoluhráči z Baníku Pavel Horák a David Juříček. Nechyběli vám na EURU?

To není jednoduché zodpovědět. Určitě to jsou špičkoví borci, jenže zase na druhou stranu nikdo neví, jak by hráli ti, kteří se místo nich ukázali ve famózní formě. Myslím, že na pivotu jsme Davida docela zastoupili - Venca Vraný s Kamilem Piskačem odehráli výborné partie. Pavel Horák možná trochu chyběl, ostrých spojek není nikdy dost. V momentech, kdy si Filip Jícha potřeboval oddechnout, by se Pavel jistě hodil. Ale zase se ukázal fantastický Tomáš Sklenák, takže opravdu těžko říct. Ale minimálně pro šíři kádru to oslabení bylo. V tom měli soupeři výhodu.

Který zápas považujete za nejvydařenější?

Z osobního pohledu byly dva. Jednak Maďarsko, přes které jsme přešli dál a pak samozřejmě Německo (v obou zápasech byl Galia vyhlášen nejlepším hráčem utkání – pozn. aut.). Proti Němcům jsem měl speciální motivaci. Spoustu kluků z nároďáku samozřejmě znám ze svých působišť Göppingenu a Lemga. Potěšilo mě, jak nás brala německá i další média. Už jsme nebyli průměrní soupeři. Po šampionátu jsme se stali váženým týmem. Třeba německé noviny referovaly o tom, že jejich nároďák remizoval s velmi těžkým protivníkem a bod je dobrý. Na téhle reputaci musíme dál pracovat.

A na čem budete v nejbližší době pracovat vy? Nastává vám zase všední klubové období…
Volno mám až do středy, kdy se musím hlásit na tréninku. Sezona v klubu se pro nás nijak valně nevyvíjí, musíme se sebrat a dopracovat to na pozice, zaručující poháry. Aspoň pokračujeme v Poháru EHF, kde má klub vysoké ambice. Uvidíme.