Opouští nás Tomáš Mlotek
Všichni, kteří byli v hale na posledním utkání s Brnem si mohli všimnout, že Tomášovi Mlotkovi byl při nástupu před utkáním věnován vzkaz od fanoušků. Co za ním bylo jsem se zeptal samotného Tomáše.
Tomáši, co je za tím, že opouštíš naše řady a v podstatě končíš s házenou?
Už nějakou dobu jsem cítil, že potřebuji udělat nějakou změnu v životě, posunout se někam. Z házené nějaká nabídka nebyla a tak jsem přemýšlel co s tím. Několik kluků od nás nedávno šlo do armády a tak mě tato alternativa zaujala. Absolvoval jsem testy a když vše dobře dopadlo tak už rozhodování nebylo složité. Po novém roce nastoupím do základního kurzu a potom budu sloužit v Hranicích.
Nebude ti pak házená chybět?
Trochu se toho bojím. Právě že vím od kluků, kteří takhle s házenou skončili, že jim pak chyběla. No, uvidím jak to bude a jak se s tím vypořádám. Třeba se najde nějaký způsob jak si zahrát i poté co budu v armádě. Zatím jsem domluvený tak, že pořád budu bydlet doma a do Hranic budu dojíždět. Jezdí tak dost kluků z Karviné a prý to není problém.
Takže třeba ještě v budoucnu dojde k tomu, že se k házené vrátíš?
To teď ještě nevím ale třeba ano. Uvidíme jak se s tou životní změnou vypořádám.
Jak dlouho jsi vůbec házenou dělal?
Ani sám pořádně nevím. Ale asi od třetí třídy základní školy - dva roky přípravka a od páté třídy jsem šel do házenkářské školy. Takže vlastně už dost dlouho, usmál se Tomáš.
Při posledním utkání se s Tebou fanoušci pěkně rozloučili. Nenahlodalo Tě to třeba že bys ještě své rozhodnutí změnil?
Vlastně ani ne. Možná spíš naopak - uvědomil jsem se, že už je to definitivní. Když už se mnou tak pěkně rozloučili fanoušci (a jsem za to moc rád) a poté jsme dostal i dárek od vedení klubu a poděkování za odvedenou práci, tak jsem si uvědomil, že už není cesty zpátky. Tímto bych chtěl jak fanouškům tak vedení klubu poděkovat za krásnou rozlučku.
A co spolupráce s bráchou Slávkem? Nepřemlouval Tě ať zůstaneš?
To je těžké. Přece jen moc lidí nemá příležitost zahrát si se svým bratrem v jednom extraligovém týmu a mnohdy vedle sebe. Ale i brácha si na to že končím nakonec zvykl a akceptoval to. Stejně jako rodiče. Taťka byl ještě v pohodě ale mamce to nějakou dobu trvalo, než si zvykla na to, že končím s házenou a jdu do armády.
Jak ses cítil v neděli při posledním domácím utkání s Brnem?
Abych pravdu řekl, byl jsem dost nervózní. Hlavně v prvním poločase a asi to na mě bylo dost vidět. Ale v průběhu zápasu se to zlepšilo. Asi pomohlo i to, že jsme vyhrávali a měl jsem tak možnost se více uklidnit. Takže nakonec to bylo fajn. Teď už nás čeká ještě úterní pohárové utkání, které bych samozřejmě rád s kluky ještě zvládl a pomohl tak Baníku dostat se do Final four.
Tomáši, děkuji za rozhovor a za všechny Ti ještě jednou přeji vše nej do Tvého nového života. Přece jen taková radikální změna chce odvahu a tu evidentně máš.
