Roman Požárek: Tohoto titulu si cením nejvíce

Požárek však herně i lidsky rostl a jeho přínos pro tým spočíval především v defenzivě. V útoku totiž dost kazil a neproměňoval šance. I to však pro něj byly cenné zkušenosti.

Jenže pozor! Loňský rok strávil odchovanec Baníku na hostování ve Frýdku-Místku a tam definitivně vyspěl ve velmi kvalitního pivota. Dostal šanci pravidelně hrát, na hřišti měl dost prostoru a byl platný i v útočné fázi. Už nespaloval šance, dával důležité góly. Na závěr ročníku se pak vrátil pomoci svému mateřskému klubu a vybojoval s ním další titul.

Toho letošního, v němž odvedl kus práce, si však váží nejvíce a kdo pozoroval během posledních měsíců hru karvinského týmu opravdu bedlivě, musel zákonitě výkonnostní růst mladého pivota zaznamenat. Požárek byl pilířem zadních řad, vyvaroval se faulů a hrál disciplinovaně. Dokázal tým podpořit i proměňováním šancí před brankovištěm soupeře. Zkrátka komplexní hráč.

„Musím přiznat, že největší zásluhu ze všech dosavadních titulů cítím skutečně na tomhle posledním. Při těch ostatních jsem hrál spíše druhé housle, nemá cenu si nic nalhávat. Letos z něj mám opravdu největší radost. Dá se to porovnat snad jen s tím mým prvním, ale tady ten je jednoznačně můj nejlepší,“ radoval se ze zaslouženého úspěchu hráč, který pokud bude v neustálém zlepšování své hry pokračovat, může se stát opravdovým tahounem mužstva.

Jak se vlastně cítí člověk po zisku titulu, jenž byl asi nejperněji vybojován za poslední roky? „Je to super. Ne, opravdu, když si vzpomenu, jak nám v říjnu nikdo nevěřil, že bychom mohli další titul získat... Myslím, že jsme teď všem dokázali, že se s námi musí pokaždé počítat,“ poznamenal Požárek.

Byly hlasy, poukazující na fakt, že obměněný tým Baníku na titul letos nedosáhne, oprávněné? „Je pravda, že nějakou extra formu jsme v první polovině sezony neměli, ale nedomnívám se, že by ty hlasy byly oprávněné. O titulu se vždy rozhoduje až v play off. Na to se hraje,“ upozornil na známý fakt borec, který s házenou začínal v rodné Orlové.

S blížícím se koncem sezony pak víra celého týmu v úspěch rostla. „Na začátku jsme mohli jen doufat, protože jsme nehráli fakt dobře. Ale pak jsme se do toho dostali a v play off se zase probudili. Dokázali jsme se srovnat se situací, nahecovali se. To dokážeme. V play off hrajeme pokaždé daleko lépe než během sezony. Po prohře na Dukle jsme šli do sebe. Když jsme pak Duklu vyřadili, už jsem věřil tomu, že titul získáme. Na Zubří se nám daří, umíme na něj zahrát. Už v základní části jsme s ním odehráli vyrovnané partie,“ připomněl Požárek.

Čím to? „Vyhovuje nám jejich styl hry. Nemají tam žádného vyloženého bombarďáka z dálky, jejich útoky chodí hlavně před křídla a když je dokážem pohlídat, máme napůl vyhráno. Hodně nám pomohl i příchod Faryho (Romana Faráře – pozn. aut.). To je člověk s nepřeberným množstvím zkušeností, který nám v obraně nesmírně pomohl,“ upozornil na svého parťáka z obrany, se kterým vytvořil silný defenzivní blok.

V čem spočívá přínos takto zkušeného hráče? Není to jen o jeho účasti na palubovce, ale také třeba o pomoci v šatně právě předáním zkušeností mladším spoluhráčům? „No, Fary měl vlastní šatnu, takže jeho přínos v kabině pro nás nebyl takový jako na hřišti,“ vtipkoval Požárek. „Ale vážně – my po odchodu Juľo Korňana potřebovali do obrany hlavně urostlého hráče, srdcaře, který by zpevnil náš obranný val a to vše Fary splnil. Takový hráč je na play off potřeba, bez něj se neobejde žádný tým, který chce pomýšlet na úspěch,“ poznamenal Požárek.

Pak ihned neopomněl ani na karvinské fanoušky, kteří znovu svůj tým táhli za titulem. „Oni vědí, že nám jejich podpora neuvěřitelně pomáhá,“ řekl Požárek a vzápětí si přímo v hale šel plácnout s jedním z nich - svou maminkou a pak i dalšími známými, kteří jej přijeli povzbudit. „Mamka mě během play off podporuje a jezdí i na zápasy ven, musím se s ní podělit o radost,“ vysvětloval na závěr s úsměvem.