Po padesáti letech může jméno Růža dobýt mistrovský titul v mužské házené
Karvinský házenkář David Růža je vnukem legendárního Dušana Růži, trenéra, který dovedl házenkářský Baník Karviná k druhému titulu mistrů tehdy ještě Československa. To se psal rok 1972. A ve šlépějích svého dědy se teď pokouší jít dvaadvacetiletý David. Přesně po padesáti letech.
Davide, je to výzva, motivace? Předhazuje vám někdo, že to váš dědeček dotáhl s Baníkem k titulu a vy zatím nic?
To úplně ne, ale občas na mě někdo ze starších fanoušků zavolá Dušane. Už na to i slyším (smích).
Jako jeden z odchovanců klubu jste si mohl sáhnout na mistrovský pohár už loni, vzpomenete si na to?
Bohužel ano, tam jsme nezvládli klíčové domácí duely (třetí a pátý) a Plzeň se od toho odpíchla k titulu. To už nechceme opakovat.
Berete tedy letošní finále jako revanš?
Vlastně ano, určitě to bereme jako možnost napravit ten minulý rok.
A je pro vás to loňské neúspěšné finále s Plzní strašákem?
Strašákem bych asi neřekl, ale rozhodně to chceme Plzni vrátit.
Vykročili jste dobře, první finále jste zvládli s velkým přehledem 33:28. Jak jste ho viděl?
Dali jsme do toho sto procent. Chtěli jsme ten úvodní krok udělat jednoznačně my a v úvodu to šlo vidět. Vést rychle 5:0 nad Plzní, to se často neděje. Byl to super nástup, ale hrálo se až do konce. Byly tam momenty, kdy jsme nemohli dát gól my, pak zase oni, bylo to vyhecované.
S takovým náskokem se určitě hraje lépe, nebo ne?
Jasně, je tam ta jistota, že když se vám nepovedou dva tři útoky, o to vedení nepřijdete. Hraje se pak lépe.
Vám osobně se muselo hrát vyloženě výborně. Šestkrát jste skóroval, dával důležité branky. Jak jste se cítil?
Po prvním gólu už v pohodě (úsměv). Mám to tak, že když dám první gól, uvolním se a hraje se mi dobře.
Za poslední dvě sezony jste se neuvěřitelně herně zvedl. Vidíte to podobně?
Už jsem v kádru nějaký ten pátek. Zpočátku jsem se pochopitelně rozkoukával, byl jsem mladý, ale postupně jsem nabíral zkušenosti a herní dovednost, učil jsem se od kluků, od trenéra. Stále se učím. Už jsem se ale někam posunul, snažím se hrát to, co máme připravené, ale i to, co mi jde. Jak se říká, to svoje. Zatím mi to vychází.
Jak jste na tom se silami? Máte jich více než Plzeň?
To se teprve uvidí. Jasně, rychlý postup přes Duklu byla naše velká výhoda, Plzeň se naopak musela se Zubřím rvát až do pátého zápasu, takže by nám to mohlo prospět, ale rozhodně se k tomu neupínáme.
Na konci prvního sobotního utkání tam bylo nepříjemné dohrání soupeře do vaší ruky, ale zdá se, že jste to rozchodil…
Zabolelo to, ale neřeším to. Je to finále a je vidět, že se hraje až do konce, možná i nějakou chvíli po něm (smích).
Zdroj: Karvinský deník
